____________________PROČ KOUKAT NA REALITY SHOW, KDYŽ TOHLE JE REALITA?!_____________________

Prosinec 2006

Letáky, petice... na stažení

18. prosince 2006 v 13:30 | Peťulka |  ___odkazy - propaganda...
Letáky a pohlednice proti prodeji vánočních kaprů jsou k dispozici, a to v češtině i ve slovenštině. Pište si o ně co nejdříve na kapri_cz@svobodazvirat.cz a na Slovensu na press@sloboda.sk. Nezapomeňte k adrese uvést, zda jste z České nebo Slovenské republiky.
Zdarma zasíláme až 5 pohlednic a 500 letáků na osobu; větší množství po domluvě. Podle našich zkušeností lze za 1 hodinu v rušné ulici rozdat zhruba 100 letáků.
Materiály ke stažení: leták cz, letál sk, pohlednice cz, pohlednice sk.

Prodej a vraždění kaprů?

18. prosince 2006 v 10:00 | Peťulka |  Co si myslíte o...
Můj názor?? Proč by se na Vánoce nemělo jíst něco jinýho?? Vždyť Vánoce jsou svátky klidu a míru. Ne vražd těch, co za NIC nemůžou!

23. 8. 2003, Černuc (Kladensko): ohz zachraňují z areálu bývalého nádraží 25 slepic před jistou smrtí, zbytku zvířat přivážejí dva metráky obilí, nádoby na vodu a pitnou vodu

17. prosince 2006 v 13:35 | Peťulka |  ___týrání - články
23. 8. 2003, Černuc (Kladensko): ohz zachraňují z areálu bývalého nádraží 25 slepic před jistou smrtí, zbytku zvířat přivážejí dva metráky obilí, nádoby na vodu a pitnou vodu
V minulých týdnech sdělovacími prostředky proběhlo několik reportáží o týrání zvířat vinou zanedbání základní péče: jednalo se například o slepice v Mirovicích (Písek) nebo v Černuci (Kladensko). Podrobné informace lze nalézt na těchto odkazech (01, 02, 03,).
ohz tyto případy, stejně jako postup zodpovědných orgánů podrobně sledovali a při poslední kauze týrání slepic v Černuci jsme se rozhodli ke konkrétní akci: zachránění 25 slepic a zajištění krmiva. Bohužel jsou naše možnosti (finanční i možnosti zachránění většího množství zvířat) limitovány, tudíž tato akce mohla proběhnout jen v menším rozsahu.
23. 8. 2003 se v areálu bývalého nádraží v Černuci nacházelo odhadem 200-300 slepic. Jednalo se o "vynesené" slepice původem z bateriových klecí - tomu odpovídal i jejich vzhled a zdravotní stav: oslabená konstituce, vytrhané peří, otevřené hnisající rány, u některých zvířat stopy po kanibalismu... Přímo uvnitř budovy čekárny se nacházela řada mrtvých těl a zbytků mrtvých těl zvířat, některá z nich již načatá ostatními slepicemi. Vše vinou absence krmiva a dostatku čisté vody (voda v prostorách čekárny se černala špínou, na dně zbytky hnijícího chleba. Jako krmení naprosto zbytečné, protože aby se slepice k rozmáčenému pečivu vůbec mohly dostat, museli by ponořit celou hlavu až na dno nádoby.). Část slepic živořila také ve sklepě stanice, kde byla zvířata z vyčerpání, stresu a hladu poměrně dost agresivní i vůči nám. Nemá cenu se o tomto rozepisovat, fotografie níže vypovídají dost.
Po podrobném zdokumentování stavu zvířat jsme v areálu nádraží rozestavěli napaječky s čerstvou vodou pro slepice a na několika místech vysypali celkem dva metráky pšenice s kukuřičným šrotem. Jak se ukázalo, naše obavy, že tyto slepice původem z bateriových klecí (kde se krmí granulemi) nebudou umět tento typ potravy přijímat, byly zbytečné - během několika minut se všechna hladová zvířata seběhla k čerstvé vodě a krmení.
Po nakrmení a napojení zvířat jsme přistoupili k výběru a záchraně 25 kusů slepic. Zvířata jsme převezli na místo, kde se budou moct zotavit a dožít až do své přirozené smrti.
Jak referoval deník Blesk, byl reportážní tým televize Nova napaden hlídačem pohybujícím se v areálu nádraží. Citujeme: "Šli proti nám s trámem prošpikovaným hřebíky. Chtěli pásku, kterou jsme tu natočili. Kameramana dokonce udeřili do hlavy," potvrdil inicident Blesku Tuna. Reportér byl ve chvíli útoku od kameramana vzdálen a to mu zřejmě zachránilo zdraví. "Museli jsme utéct," řekl. Hlídač Juraj Beňák klidně přiznal, že reportérovi vyhrožoval zbitím. "Řekl jsem mu, ať dá kazetu, nebo dostane přes držku," uvedl. Navíc, když na místo incidentu přijela policie v civilu, poštval na ně hlídač svého psa. O štěstí může hovořit i hlídač, protože kdyby tam byl v době naší návštěvy, vzali by jsme ho trámem asi my.
Tento případ, stejně jako další obdobné, názorně ukazuje totální neschopnost všech zodpovědných orgánů za otázku ochrany zvířat - veterináři nejen že nejsou schopni okamžitě zakročit tak, aby byla okamžitě zvířatům poskytnuta pomoc, ale zvířata nechají i nadále umírat, když v posudcích dny zjišťují, zda se jedná nebo nejedná o týrání zvířat (!). Státní veterinární správa se omezila opět jen na prohlášení, jak zabránit takovým "obchodům" se slepicemi končícími jejich týráním, citujeme mluvčího SVS ČR Josefa Dubna: "Do budoucna proto budeme kontrolovat, jak se nakládá se slepicemi v těchto velkých slepičárnách. Počítáme, že vyvoláme jednání s producenty vajec." Pomoci by podle něj mělo také chystané zpřísnění zákona na ochranu zvířat proti týrání.
ohz na základě vlastních zkušeností mohou pochybovat, že zpřísnění zákona nebo jednání s producenti vajec mohou zabránit podobným případům takového týrání zvířat, nemluvě o případech týrání zvířat přímo ve velkochovech (dobře ( špatně ) chráněných před zvídavými kameramany a novináři) a porušování dosavadních zákonů na ochranu zvířat. Práce státních orgánů je totiž v těchto případech velice pomalá, nedostatečná a s malými, skutečně konkrétními dopady pro zvířata.
ohz také plánují, že budou Českou republiku, konkrétně Státní veterinární správu, Ministerstvo zemědělství a Ústřední komisi pro ochranu zvířat žalovat u soudního dvora za práva zvířat v Ženevě, kde celé Evropě představíme filmový sestřih stavu chovů a zacházení se zvířaty v ČR.
Celá akce záchrany slepic ohz přišla na 9 000 Kč ( pronájem dodávky, krmivo, nádoby na vodu apod. ) - pro zachráněné slepice budeme ještě navíc potřebovat finance na krmivo a případné ošetření. Pomozte nám i nadále dělat naši práci pro zvířata, podpořte práci ohz jakýmkoliv finančním darem na účet 391 001 7024/0400. Děkujeme!
Fotodokumentace stavu zvířat a jejich záchrany,
copyright 2003 ohz: (klikněte na foto pro zobrazení ve vyšším rozlišení)

Areál nádraží v Černuci

Část slepic se pohybovala venku...

Část slepic byla stále uvnitř čekárny nádraží...

Mrtvoly mezi ještě žijícími zvířaty - žádná výjimka

Kosti mrtvol vyklované ostatními slepicemi

Stav slepic: katastrofa

Voda: hnijící se zkaženými zbytky

Krmivo žádné...

Další slepice, která toto týrání nepřežila...
Akce ohz:

Do areálu nádraží jsme rozmístili nádoby s čer-
stvou vodou...

Slepičky jí vzaly zavděk...

Rozdělování krmiva po areálu nádraží

První nesmělé pokusy po dnech hladu...

Čerstvá potrava přilákala slepice poschovávané
v okolních keřích...

Totéž se odehrálo i uvnitř nádražní budovy

Jedna z vybraných 25 slepiček, které jsme
zachránili život...

Další slepička, co dostala šanci
dožít zbytek svého života až do své
přirozené smrti, ne pod rukama řezníka

Slepičky naskládané do přepravek čeká cesta
na nové místo a život, o kterém si milióny ostatních
slepic mohou nechat jenom zdát

Blokáda lidmi chtějící spravedlonost!-fotos

17. prosince 2006 v 13:32 Jak lidé pomáhají?
Foto, copyright 2003 ohz, klikněte pro zobrazení ve vyšším rozlišení:


Tři různé motivy - jedna společná oběť

Příprava účastníků

Informování médií o průběhu akce

Vyčkávání transportéru s koňmi, který nebyl
v pořádku (a byl odkloněn)...

Blokáda jediné silnice z celnice

Přesun přímo k celnici

Seznámení aktivistů se smyslem celé akce
a jejího pozadí

Aktivisté Animal Spirit

Blokáda jednoho silničního pruhu pochodem
z celnice

Policista č. 1 přihlíží blokádě

Policista č. 2 nevěří svým očím

Různí policisté. Stojící, potící se...

E-Petice

17. prosince 2006 v 13:29 | Peťulka |  ___petice - jak pomoct?
http://ekobrana.ecn.cz/index.shtml?apc=ec To je odkaz na který když kliknete, dostanete se na webovky, kde se můžete 'podepsat' (jen elektronicky) za to, aby se krokodýli nevyvraž'dovali. Snad to pomůže, já už se 'podepsala'.

27. 8. 2003 - ohz blokují na hraničním přechodu v Chotěbuzi ilegální litevský transportér koní odsouzených na smrt

17. prosince 2006 v 13:08 | lidskebestie.blog |  Jak lidé pomáhají?
27. 8. 2003 - ohz blokují na hraničním přechodu
v Chotěbuzi ilegální litevský transportér koní odsouzených na smrt
Že přes území České republiky projede každý rok statisíce zvířat končících po strastiplné cestě na jatkách, to není žádnou novinkou. Nevítanou novinkou pro všechny osoby zodpovědné za tyto transporty bolesti, strachu a zlámaných kostí se stala blokáda transportu koní přímo na hraničním přechodu v Chotěbuzi, která odhalila základní nedostatky. Přestože ohz odsuzují veškeré transporty se živými zvířaty tahané lidskými parazity na zvířecím utrpení za tučný bakšiš po celé EU, tedy i transporty, které jsou podle pravidel agrobyznysu pokládány za zcela v pořádku, upozorňujeme i na nedodržování těchto standardů. Zdá se například, že v Chotěbuzi neplatí nejen směrnice pro mezinárodní přepravu zvířat, ale je zde i nouze o veterináře a lidi schopné vzhlédnout od orazítkovaných papírů na korbu transportéru a pochopit, že tu někdo podvádí. A jak to v takových případech bývá, je snazší vyřešit následek než příčinu: zatkněme aktivisty a transportér bez ohledu na reálný stav pustíme! Koňský salám je přece důležitější než koně.
Středa 27. srpna 2003 mohla být na hraničním přechodu v Chotěbuzi a na veterinární stanici v polských Zebrzydowicích dalším obyčejným dnem, kdy sem jako obyčejně přijelo několik transportů s koňmi, telaty, dospělým dobytkem, apod. Jako obyčejně by se provedla vykládka jednoho nebo dvou transportérů (každopádně však pouze koní), jako obyčejně by si veterinář přistavil svůj nezbytný žebřík k transportu se živými zvířaty, provedl důkladnou, asi třicetisekundovou kontrolu, podepsal papíry a pustil by nevyložená, neodpočinutá, bučící, vystresovaná a hladová zvířata dále na cestu jen co by řidiči dopili svůj horký šálek levného kafe.
Jenže ta středa byla trochu jinou středou. ohz na tento den připravili až do posledních okamžiků pečlivě utajovanou akci s cílem zablokovat jeden z takových jakobykontrolovaných transportů, ukázat stav zvířat a požadovat také zákaz mezinárodních transportů na úrovni EU i vjezd takových transportů na území ČR.
Vše vypuklo krátce před 11 hodinou dopolední, kdy byl na polsko-českém hraničním přechodu vytipovaný litevský transportér s koňmi k blokádě. Byl vybraný z toho důvodu, že v ten samý den, 27. 8. 2003, nebyl na veterinární stanici v Zebrzydowicích, čímž došlo k základnímu porušení směrnic pro mezinárodní přepravu zvířat - vyložení zvířat na 24 hodin k odpočinku. V areálu stanice byly jiné dva transporty zvířat, krátce před osmou hodinou ranní sem dorazil třetí transport s telaty.
V okamžiku, kdy řidiči vyřídili formality a transportér vyjel z hraničního přechodu na silnici vedoucí na výpadovku do Českého Těšína kolem hraničního přechodu v Chotěbuzi, ho těsně před křižovatkou předjela naše spojka, zpomalila a dala tak čas ukrytým aktivistům na jeho úplné zastavení a zablokování. Část aktivistů dala pod kola transportéru klíny, další část vylezla na střechu přívěsu, rozvěsila transparenty a zbytek aktivistů se rozestavěl kolem transportu.
Nejprve bylo nutné zhodnotit zdravotní stav koní (společně se studenkou České zemědělské univerzity, která se již od dětství věnuje koním) a stav transportéru (ve smyslu plnění směrnic pro mezinárodní přepravu zvířat). Většina zvířat byla již starších, využívaných v zemědělství. Někteří koně nesli na těle stopy od hrubého zacházení (bití), jednomu ze zvířat tekla z nozder krev, další koně měli do krve, vinou špatného vázání na transportu, rozedřenou kůži nad nozdrami. Dva staří koně v transportu byli ani ne v polovině cesty již velice vyčerpaní a apatičtí. Z hlediska směrnic pro mezinárodní přepravu zvířat byly zjištěny tyto nedostatky: navzdory bezmála třicetistupňovému vedru nebyla zapojena ventilace, koně byli neoddělení podle pohlaví (valaši a klisny vedle sebe), což se projevovalo velkým neklidem. Dále v zásobníku na transportéru nebyla žádná voda ani nic, čím by případně mohli být koně napojeni. Nejpodstatnějším nedostatkem však byl ten fakt, že zvířata nestrávila 24 hodin na veterinární stanici v Zebrzydowicích. Aktivisté ohz v ten samý den blokády ráno sledovali dění v areálu - žádný litevský transportér zde nebyl, ani zde neprobíhala žádná taková nakládka koní. K technickému stavu transportéru lze vznést námitky na výrazné opotřebení pneumatik.
Na základě těchto zjištěných nedostatků jsme proto požadovali přivolání veterináře, který by vše zdokumentoval a nařídil vrátit zpět tento transport na vykládku a odpočinek zvířat. Byli jsme rozhodnuti transportér blokovat až do okamžiku, kdy této zcela opodstatněné žádosti bude vyhověno. Aktivisté se mezitím starali o napájení a uklidňování koní. Že tato zvířata nebyla vyložena, natož napojena, potvrzuje i spotřebovaných 250 litrů vody (!), přichystané aktivisty ohz, kterou koně vypili během tříhodinové blokády. Nakonec jsme zvířatům rozdali i několik posledních kilogramů jablek nakoupených pro aktivisty jako malé občerstvení.
Během tříhodinové blokády transportu koní probíhala jednání s policií, kdy jsme požadovali přivolání veterináře, zdokumentování nedostatků a vykládku koní na veterinární stanici. Jediné, co byla policie schopna během těchto tří hodin udělat, bylo zkontrolovat doklady, jejichž obsah byl v plném rozporu s tím, co zjistili ohz. Pro policejního ředitele byla nejvíce směrodatná razítka stvrzující vykládku, dobrý zdravotní stav zvířat a další náležitosti. Kdyby měl řidič vezoucí koně v papírech potvrzeno že veze ovce vydlabané z jantarového dřeva, zřejmě by se neprobral ani kdyby jej některý z koní nadzvedl kopytem. Policejní ředitel, se kterým jsme jednali, přestože stál a jednal s námi v bezprostřední blízkosti transportu, ani jednou nezvednul hlavu směrem ke koním, aby se na vlastní oči mohl přesvědčit, že transportér skutečně vykazuje nedostatky a zvířata nejsou v pořádku.
Protože se stále nedostavil žádný veterinář, ani nebyla snaha veterináře přivolat (pane Dubne, mluvčí Státní veterinární správy, pane Holejšovský, řediteli Státní veterinární správy - kde jsou ty vaše přísné kontroly a veterináři na hranicích, snad ne jen v tiskových zprávách?), část aktivistů přistoupila k odváženému činu: dokud nebude zdokumentovaný stav zvířat a transportér vrácený zpět na vykládku, zablokují vlastními těly celý hraniční přechod.
Aktivisté blokovali hraniční přechod asi 15 minut, během nichž se stačila vytvořit několikasetmetrová kolona automobilů. Následně byli vyzvaní zástupcem policejního ředitele, který se nejen nepředstavil, ale také neměl na sobě uniformu nebo jakékoliv označení prokazující příslušnost k policii, k ukončení blokády. Odvážní aktivisté výzvu samozřejmě neuposlechli a následně byli policisty odvlečeni a pozatýkáni. Na tomto místě musíme vyslovit pochvalu a uznání všem policistům (samozřejmě s výjimkou policejního ředitele a jeho zástupce) přítomným u blokády hraničního přechodu i transportu: chovali se velice vstřícně, přátelsky a v žádném případě proti žádnému aktivistovi nepoužili jakékoliv násilí. Někteří policisté, poté co byl vydán rozkaz k odvlečení a zatčení aktivistů, se aktivistům omlouvali - ještě před samotným zásahem jsme jim totiž promluvili do srdce a zřejmě probudili sympatie. Na policejní stanici už to bohužel tak příjemné nebylo. Pozatýkaným aktivistům bylo sděleno obvinění z přestupku, který se dále bude řešit na úřadech v místech jejich bydliště. Protože policisté odmítli vydat kopii obvinění, odmítl mluvčí ohz podepsat cokoli, k čemu mu nebude vydána kopie. Zbytek policistů pak na hraničním přechodu v Chotěbuzi odstranil klíny zpod kol transportu a tento ilegální transportér mohl bez nápravy nedostatků pokračovat v cestě. V cestě pokračovaly i další čtyři transporty, které po blokádě zůstaly na polské straně. Zvířata ze tří transportů nebyla na veterinární stanici vyložena, došlo tedy k porušení směrnic. Ale to nás již neudivuje, protože například 21. 8. 2003 takových transportů vjelo na území ČR celkem pět…
Zjištěné nedostatky při této akci i našich dalších rešerších v Polsku a českém pohraničí začínají zřejmě odkrývat skandál v mezinárodní přepravě zvířat na východní trase. Dochází zde totiž pravidelně k ignoraci a nedodržování směrnic pro přepravu zvířat. Obáváme se, že Státní veterinární správa, stejně jako Ministerstvo zemědělství tak manipulují s veřejným míněním, když ve svých tiskových zprávách hovoří o poklesu přepravy zvířat přes naše území a zavedení přísných kontrol. Kde byly tyto kontroly 27. 8. 2003, stejně jako v další dny investigací ohz? Něco tu nehraje. A ohz si na to hodlají posvítit - tato blokáda totiž nebyla v našich aktivitách zaměřených na mezinárodní přepravu zvířat v žádném případě posledním slovem!
Děkujeme všem aktivistům, kteří nás v tento den podpořili - řada z nich si brala kvůli této akci dovolenou, další část tak smysluplně využila poslední prázdninové dny volna. Děkujeme jim také za projevenou odvahu a všechny chválíme za příkladné chování během akce i zatýkání. Chvilka na policejní stanici není nic ve srovnání s celoživotním utrpení zvířat ve velkochovech, laboratořích, kožešinových farmách nebo transportech…
Zpráva o blokádě proběhla v hlavním televizním zpravodajství ČT, Novy a Primy, stejně jako na Českém rozhlase 1 a Českém rozhlase Ostrava. Dále o ní referoval Blesk, Právo, Impuls, Lidové noviny a internetové zpravodajské portály (Ekolist, Izurnal, Novinky). Většina občanů ČR se tak dozvěděla o účasti naší země na zbytečných transportech smrti a skandálním jednání policie.
Na závěr ještě jednou stanovisko ohz: Je-li otázkou, co je špatného na těchto transportech, pak jedinou správnou odpovědí je, že všechno. I kdyby všechny transporty byly v souladu s pravidly pro přepravu živých zvířat, nic by to nezměnilo na tom, že jediný dobrý transport je žádný transport!
Chcete být informováni o dalších aktivitách ohz (nejen) ve věci mezinárodních transportů zvířat? Staňte se našimi členy! ohz momentálně také potřebují finance na realizaci dalších aktivit souvisejících jednak s transporty zvířat (realizace blokády nás přišla na 12 000 Kč), ale také na úhradu vystavených pokut (jejich konkrétní výše není jistá - u každého aktivisty se může pohybovat ale max. do výše 1 000 Kč, zatčených aktivistů bylo 17) a v neposlední řadě pro naše další aktivity související s propagací práv zvířat. Podpořte práci ohz Vaším finančním darem prostřednictvím poukázky C (na požádání zašleme předtištěnou) nebo na účet 391 001 7024/0400 v Živnostenské bance. Děkujeme!
Foto blokády, koní a zatčení aktivistů ohz, copyright 2003 ohz
(Klikněte na foto pro zobrazení ve vyšším rozlišení)


Tak to je on - jeden z transportů smrti. Dnes
blokovaný...

Nový standard dezénu pneumatik...

První řidič v duchu počítá ztráty svých špinavých
peněz

Druhý řidič rezignovaně pochoduje sem a tam

Bez komentáře...

Během svého života tento kůň neměl asi moc
štěstí na hodné lidi

Jeden z vyčerpaných koní. Kdyby byl vylo-
žený na veterinární stanici, snad by cestu
do Itálie mohl přestát na nohou. Teď stěží...

Bez komentáře...

Bez komentáře...

Bez komentáře...

Do krve odřená kůže nad nozdrami vinou špat-
ného vázání

Napájení koní

Zbytky posledních jablek

Krvácející nozdry

Blokáda hraničního přechodu

Pan policejní ředitel marně vyzývá k ukončení
blokády - když žádný veterinář, tak i my ne-
ustoupíme!

Náprava nedostatků transportu se vyřešila zat-
čením aktivistů...

Transportér jede dále....

A hranicemi projíždějí i další transporty, dosud
držené na polské straně, opět s nedostatky nebo
se zvířaty nevyloženými na veterinární stanici...

Cesty koní

17. prosince 2006 v 13:05 ___převozy - fotky


Fotografie z blokády v Chotěbuzi.

Ekofarma U Rasa+fotky

17. prosince 2006 v 13:02 | lidskebestie.blog |  ___týrání - články
Ekofarma U Rasa
13. dubna 2004 jsme mezi maily našli/y žádost spolupracovnice TV NOVA o konzultaci ohledně týrání zvířat na uherskobrodsku. Kontakt jsme zaslali/y, ale již pozdě, reportáž byla natočená a v neděli 18.dubna odvysílaná v hlavní zpravodajské relaci TV NOVA. Veškerou práci i odpočinek jsme odložili/y na neurčito a v pondělí ráno (19.dubna) se vypravili/y do Bílých Karpat, obec Žítková, na ekologickou farmu Zdeňka Koudely, abychom zjistili/y přesněji jaká je situace a jestli můžeme zvířatům nějak pomoci.
V nádherných, lesem porostlých kopcích biosférické rezervace Bílé Karpaty, na samém konci Žítkové, jsme už z cesty, která vedla nad farmou, viděli/y pár býků a krav, vyzáblých a špinavých, venku v ohradě. Další byli/y uvnitř v chlévě, nohy vbořené v hnoji, řetězy nakrátko, někdy až zarostlé do krku, na různých místech různá zranění. Zvířata byla zanedbaná, vychrtlá, věkem neodpovídající obvyklé váze. Celou kauzu otevřel správce konkurzní podstaty, který prostě vylomil vrata a zvířata našel. Zůstává otázkou jak dlouho by na farmě ještě zvířata ekologicky strádala, kdyby nebyl na Zdeňka Koudelu vyhlášen konkurz.
Kromě býků a krav, včetně vysokobřezích, jsme ve chlévě našli/y místnost, kam Koudela (dále jen Ras) zavíral Tarzana, sedmi až osmiletého vlčáka. Tam jej také správce konkurzní podstaty, spolu s dalšími lidmi, nalezl. Jediné, co měl pes k dispozici, byla mršina krávy. K jídlu i k pití. To, že se nejednalo o nezvyklou praxi, dotvrzuje i množství psích výkalů v místnosti.
Oslice, kterou jsme pojmenovali/y Kristýnka, přivázaná na řetězu, stranou od dobytka, s prašivinou, přerostlými paznehty, slabá a jen stěží schopná chůze, určená zřejmě jako další chod pro psy, byla v nepopsatelném stavu.
Ve stáji tři koně. Jak popsat jejich stav? Prostě stejně špatný jako u krav a býků.
Dvě prasata. V dobrém stavu. Pravděpodobně je měl majitel pro vlastní žaludek.
Venku před chlévem a stájí voliéra s holuby. Pět, šest, možná sedm živých. Různě kolem a ve voliéře mrtví holubi v různých stupních rozkladu.
Kolem chléva lebky, kosti a jiné zbytky různých zvířat. Některé již posbírané novými nájemci a naházené na hromadu. Kdoví kolik zahrabaných po okolí. Podle místních zde Ras pořádal zabíjačky. Dobytka, prasat, atd. atd. Málo hygienická místnost, hrnce, háky na vytažení zvířat kvůli porcování, to vše ukazuje, že nejde pouze o folklór.
Veterinární správa v rámci svých kvalitních kontrol klasifikovala stav zvířat jako vyhovující. Naposledy ještě zrovna 13.dubna.
Totéž, lze říci, vzhledem k tomu, že se jednalo o ekologického zemědělce i o KEZu. Tato obecně prospěšná společnost zajišťuje odbornou nezávislou kontrolu a certifikaci v systému ekologického zemědělství. Kromě každoroční celkové kontroly podniku se provádí neohlášené kontroly (kontrola zahrnuje celý podnik tj. pozemky a kultury, stáje a zvířata, stroje, technologická zařízení a technologie, sklady a ostatní provozní prostory, obaly a etiketaci, skladovou a účetní evidenci).
Aby toho nebylo málo, o kus dál hospodařil Ras s ovcemi. Po otevření vrat a vstupu do ovčína nás kromě vaků s vlnou přivítaly háky z kterých ještě visely uřezané ovčí nohy a pod nimi zbytky ovce. Ty, které přežily byly již převezeny do jiného ovčína. Bylo jich 169. Ovce a kozy. Když některá ovce, jehně, koza, kozel nebo kůzle zemřeli/y, Ras jim přivázal provaz k noze, odtáhl je do vedlejší místnosti a nechal být. V den, kdy jsme byli/y v ovčíně my, přijeli/y z asanačního podniku. Páchnoucí hromady mrtvých zvířat, jehně, studené a stulené, jakoby spokojeně spalo, na rozkládající se ovci. Pod senem se našla koza a sedm kůzlat. Jako z pohádky.
V současné době, i v té hrůze (osobní poznámka: Zase brečím. Pokolikáté v tomto roce? Bolavý, bolavý svět.), můžeme být alespoň trochu rádi. ohz se podařilo zachránit Tarzana, už je v novém přechodném domě a po prohlídce veterinářem. Citujeme z veterinární zprávy: Dne 23. 3. 2004 jsem klinicky vyšetřil německého ovčáka stáří 7 - 8 let, který byl týraný na farmě Žídková, majitel p. Koudela. Výživný stav špatný (26 kg), bez známek zevního poranění a infekčního onemocnění, srst nepřelínaná, ztuhlost pánevních končetin, bolestivost kolenních kloubů, abdomen bez nálezu, auskultace bez nálezu. Aplikace 3x tab. na odčervení, minerálně vit. přípravku. Kontrola za 1 týden. Závěr: u psa je zjevné dlouhodobé strádání výživy a péče o zevnějšek psa. Psychicky vůči člověku přátelský, agrese k ostatním zvířatům. Obvyklá váha takového psa by měla být mezi 35 - 40 kg. Tarzan má 26 kg. 23. dubna!
Kromě Tarzana máme i Dana, druhého psa, který hlídal v ovčíně. Lidi, to je mazel! Ten by snad pro trochu lásky šel i světa kraj… Ještě je v Žítkové, ale je o něj postaráno a odvážet ho budeme v úterý (27.4. 2004) nebo ve středu (28.4. 2004). Bohužel jsme je nemohli/y převážet s Tarzanem společně. K lidem je Tarzan hodný, ale k ostatním psům nikoli. Pro Dana se nám nepodařilo zatím sehnat ani přechodný domov.
A také zbylé holuby odvezeme.
A Kristýnku. Kdo by to řek, že tolik něhy vzbudí stará, hluchá, slepá a prašivá oslice. V úterý nebo ve středu se dozvíme výsledky krve a pak už by měla jít na převoz do nového domova. Snad všechno dobře dopadne, ale o tom až potom.
Pro Tarzana, Dana a holuby hledáme nový domov. Veterinární péči zajistíme, léky hradíme.

Máte-li zájem, kontaktujte pro bližší info: michal.kolesar@ohz.cz.

Přivítáme i materiální pomoc.
Klikněte na fotografie pro zobrazení ve vyšším rozlišení, copyright 2004 ohz.cz


Zubožení býčci a krávy

Místnost s mršinou, jedinou potravou psa
Tarzana

Oslice Kristýnka



Neošetřované, přerostlé paznehty

Po areálu rozházené četné kosti a zbytky zvířat

Místnost s velkým množstvím uhynulých zvířat

Malé, jakoby spící, jehňátko...

Oslice Kristýnka

17. prosince 2006 v 13:00 | lidskebestie.blog |  ___týrání - fotky
Snímky oslice Kristýnky z 10. 5. 2004 po veterinárním ošetření a ostříhání srsti (foto copyright 2004 ohz.cz). Nepotřebují komentář, mluví samy za sebe:

Zakrvácená voda

17. prosince 2006 v 12:20 | lidskebestie.blog.cz |  ___ostatní (Né pěkný) - fotky


Vybíjení velryb a delfínů 2

16. prosince 2006 v 12:00 | lidskebestie.blog.cz |  ___vybíjení zvířat - články

Lov nekončí

Zadní vrátka
Stanovy IWC umožňují členským zením odvolat se proti jakémukoli usnesení komise do stanovené lhůty 90 dnů. Učiní-li tak, rozhodnutí komise přestává být pro tyto země závazné. V roce 1982 se proti moratoriu na lov velryb odvolaly Sovětský svaz, Norsko, Japonsko a Peru. V roce 1987 však i tyto země přestaly pod hrozbou obchodních sankcí ze strany USA lovit velryby pro obchodní účely.
"Vědecký lov"
Velryba na loďi /6,4kB/ 19kB(500x325) Statut IWC ovšem umožňuje lov velkých kytovců pro tzv."vědecké účely". Každá země IWC může "zabít, ulovit, nebo zpracovat velrybu pro účely vědeckého výzkumu". Island, který se proti moratoriu neodvolal, již v roce 1985 ulovil 200 velryb v rámci tohoto "vědeckého lovu". Japonsko každoročně od roku 1987 loví zhruba 330 plejtváků malých ve vodách kolem Antarktidy pro "vědecké účely" a Norsko také dodnes provozuje tento lov. Vědecký výbor IWC ovšem opodstatnění tohoto lovu opakovaně ostře kritizuje a delegáti IWC v posledních letech odsouhlasili několik rezolucí, které počínání těchto zemí tvrdě odsuzují. Nejenže existují nenásilné způsoby vědeckého výzkumu kytovců, ale některé údaje získané lovem dnes vědci nepoužívají. Island sice v roce 1990 přestal lovit pod záminkou "vědeckého výzkumu" a poprvé po 43 letech nebyla v islandských vodách člověkem ulovena jediná velryba, ale tentýž rok zažádal IWC o povolení komerčního lovu plejtváků malých. Poté, co mu IWC nevyhověla, rozhodl se Island v roce 1992 IWC opustit. Doposud však velrybaření neobnovil.
Tradiční lov neboli lov za účelem "nutné obživy"
Pravidla IWC umožňují původním obyvatelům Grónska a Kanady, ale i jiných oblastí, lovit malé počty velryb pro "účely obživy nezbytné k životu". Tato výjimka však byla několokrát od schválení moratoria na lov velryb zneužita a Japonsko a Norsko sa nadále neúspěšně snaží přesvědčit IWC, že pobřežní lov je "součástí jejich tradice" a žádají pod touto výjimkou povolit velrybaření.

Obnovení komerčního lovu

Největším ohrožením dalšího přežití velkých kytovců je však v současné době obnovení komerčního lovu norskými velrybáři. Norská vláda v roce 1993 navzdory platnému moratoriu a hlasitým protestům ze strany IWC, Evropského parlamentu a vlády USA povolila obnovení komerčního lovu plejtváků malých ve vodách severovýchodního Atlantiku. V roce 1993 bylo uloveno 157 těchto malých velryb. Jestliže Norsko nepodlehne mezinárodního tlaku a norští velrybáři budou v komerčním lovu pokračovat, existuje vážné nebezpečí, že i jiné státy obnoví lov velryb.

Velrybí maso

Velryby se kdysi lovily pro kostice, tuk a v menší míře také pro maso (u vorvaňů se ještě zužitkovával tzv. spermacet, vysoce kvalitní tuk a ambra, zvláštní a vzácná tuhá hmota pocházející ze žaludku, která se prodávala za velmi vysoké ceny a používala se do parfémů). Všechny tyto produkty kromě velrybího masa dnes již spolehlivě a levně nahradil chemický průmysl (i když jeho rozvoj má také záporné stránky v podobě znečištění životního prostředí). Velrybáři kdysi naprostou většinu masa vyhazovali Porcování velryby /8kB/ 26,8kB(500x357) zpět do moře, jelikož lov byl zaměřen na získávání velrybího tuku. V Japonsku se velrybí maso stalo významnou složkou výživy obyvatelstva po skončení druhé světové války, kdy byla tato zdevastovaná země nucena využít každý dostupný zdroj bílkovin. Na jídelníčku luxusních restaurací sa dostalo až v osmedátých letech. Vzhledem ke všeobecnému zákazu komerčního lovu je totiž velmi žádané, a tudíž i drahé, a do Japonska se dnes dokonce pašuje. Na trh jej dodávají i "vědci", kteří jej ve skutečnosti k výzkumu vůbec nepotřebují.

Hospodaření s velrybami ?

Když IWC v roce 1982 vyhlásila moratorium na veškerý komerční lov všech druhů velryb, pověřila zároveň Vědecký výbor IWC k vypracování nových matematických pravidel na regulaci a omezení lovu velryb. V roce 1994 byla tato nová pravidla IWC (takzvaná Revised management procedur (RMP) - Upravené postupy při řízení velrybaření) v principu schválena. To však neznamená, jak tvrdí Norsko a Japonsko, že komerční lov velryb může být obnoven. Současné stavy naprosté většiny populací velryb jsou takové, že podle nových pravidel by jajich lov měl být zakázán ještě desítky, ne-li stovky let - IWC by naměla povolit ulovení ani jediné ohrožené velryby. Greenpeace spolu s jinými organizacemi na ochranu životního prostředí žádá, aby nová pravidla byla dále upravena.
Přitom musejí být brány v úvahu následující skutečnosti:
  1. Nové poznatky o podvádění IWC ze strany velrybářských států. Sověti např. v roce 1961 nahlásili IWC, že čtyři velrybářské flotily ulovily ve vodách Antarktidy 270 keporkaků. Ve skutečnosti však jen jedna z těchto flotil ulovila 1 568 těchto velryb.
  2. Vážné nedostatky a nespolehlivosti současných metod odhalování stavu velrybích populací: dva různé odhady počtů plejtváka malého ve stejné antarktické oblasti získané dvěma různými expedicemi se například lišily o celých 250%.
  3. Stále se zhoršující stav mořského ekosystému a jiné lidské tlaky na kytovce.
  4. Níská rozmnožovací schopnost velryb. Podle matematika Colina Clarka dokonce není možné vytvořit trvale udržitelní a zároveň ziskově orientovaný způsob využívání pomalu se množících populací, jelikož zisk ze zabití celé populace najednou je větší než zisk plynoucí z postupného využívání této populace.
  5. Žádná pravidla velrybaření doposud v tomto století nezastavila decimování velrybých populací vedoucí téměř k vyhubení některých druhů.
Z těchto důvodů je dnes velrybaření naprosto neoprávněné.

Vybíjení malých kytovců

Lov pro maso
Delfíni ve výskoku /5,7kB/11kB Za posledních dvacet let bylo v pobřežních oblastech Japonska zabito zhruba 300 000 delfínů, sviňuch a jiných malých kytovců. Ozubení kytovci malých a středních rozměrů jsou loveni pro maso. Tento lov se v tomto století rozšířil natolik, že značně ohrožuje přežití některých populací kytovců. Poptávka po delfíním mase například v Japonsku prudce stoupla poté, co nabylo platnosti moratorium na komerční lov velryb. Jen v roce 1988 bylo uloveno 40 000 jedinců sviňuchy běloploutvé.
Způsob lovu je přitom značně mimořádně krutý. Většinou se provádí tak, že rybáři hejno kytovců obklíčí v zátoce, naženou je na mělčinu a hromadně je ubodají dlouhými tyčemi. Mrtví a zranění kytovci jsou posléze vyvlečeni na pláž. Mnoho raněných jedinců přitom pomalu a bolestivě umírá na pláži postupným vysycháním, tísněno vahou vlastních těl, která již nenadlehčuje voda.
Delfíni a jejich příbuzní jsou loveni i v jiných koutech světa. V Peru dnes hyne rukou rybářů zhruba 10 000 delfínů ročně. Jejich lov se rozšířil v 70. letech úměrně s postupnýcm zhroucením peruánského rybolovu sardele obecné, které způsobila změna teplého mořského proudu El Niňo. Již předtím prodávali rybáři maso kytovců, kteří se jim náhodou zapletli do sítí a utonuli. Maso je však používáno jako návnada pro lov krabů!
Lov na "ochranu" rybolovu
Nevíme přesně, kolik delfínů a jiných kytovců každoročně zabíjejí rybáři ve jménu ochrany svého živobytí, jsou to ale pravděpodobně tisíce těchto tvorů. Rybáři se totiž mnohdy mylně domnívají, že kytovci a jiní mořství savci nesou zodpovědnost za úpadek zásob ryb. Skutečnou příčinou je přitom většinou samotné plenění rybích zásob nadměrným průmyslovým rybolovem, k němuž se přidávají i změny mořského proudění.

Kytovci jako nechtěná spolukořist rybolovu

V rybářských sítích každoročně zahyne milion kytovců převážně menší a střední velikosti. Na rozdíl od ryb se kytovci a jiní mořstí savci musejí pravidelně vynořit nad vodní hladinu, aby se mohli nadechnout. kytovec, který se zaplete do rybářské sítě, utone, jakmile mu dojde vzduch.
Rybolov dlouhými vlečnými tenatovými sítěmi unášenými mořským proudem
Velryba ve výskoku /5,9kB/12kB Užívání obrovským až 65 km dlouhých a několik metrů širokých sítí, které jsou po oceánech taženy rybářskými loděmi anebo jsou ponechány napospas mořským proudům a posléze spolu s kořistí vytaženy z vody, vedlo v tomto století k usmrcení miliónů kytovců. Tyto sítě jsou používány především k lovu tuňáků, sépií a lososů. Ve vodě však představují neviditelnou oponu, která se stává smrtelnou pastí pro mořské savce, ptáky, ohrožené druhy želv a karet a mnoho vzácných ryb. Protože průmyslové rybářské flotily nejsou na lov těchto druhů živočichů vůbec zaměřené, jejich smrt je naprosto zbytečná - nechtěné úlovky jsou většinou vyhazovány zpět do moře! Části roztrhaných, zamotaných i jinak poškozených, pro lov nepoužitelných sítí odhazují rybáři často přímo do moře, některé sítě zůstavají v moři zapomenuty, což způsobuje smrt desetitisíců mořských živočichů a ptáků.
Lov tuňáků a jiných ryb s použitím vakových sítí - takzvané "obkružování"
Bylo zjištěno, že pod hejny malých kytovců se mnohdy v hloubce zdržují velká množství tuňáků. Zdá se, že delfíni a tuňáci spolu cestují mořem, ale biologická podstata tohoto vztahu nebyla doposud vědci vyjasněna. Rybáři však tohoto jevu využívají již od roku 1959 pro průmyslový lov tuňáků. Metoda zvaná obkružování, kteráse užívá zejména ve vodách východního tropického Tichomoří, každoročně způsobuje úmrtí až 100 000 tisíc kytovců. Spočívá v tom, že rybářská loď s pomocí rychlých člunů obkrouží hejno delfínů s takzvanou vakovou sítí, která sahá do značné hloubky. Při stažení zachycuje síť nejen tuňáky, ale i delfíny plovoucí nad nimi. Při jenom použití mohou zemřít až tisíce delfínů.
Od 70. let se sice při lovu tuňáků používají různé metody, které mají snížit zbytečná úmrtí kytovců, avšak jejich účinnost je přinejmenším nedostačující. V říjnu 1992 zakázala Evropská společenství užívání těchto sítí na lodích registrovaných v zemích ES. Také ve Spojených státech je tato rybářská praxe zakázána. Nejen to; v USA je zakázán dovoz tuňáků ze zemí, které nadále "obkružování" požívají. Doposud ovšem neexistruje žádný celosvětový zákon nebo rezoluce OSN, která by lov s vakovými sítěmi omezovaly.

Nadměrný rybolov

Běluha mořská /4,4kB/7,2kB Nadměrný rybolov průmyslovými metodami již několikrát v tomto století prokazatelně vedl ke zhroucení rybích populací. Například lov sleďů v Severním moři musel být přerušen, protože zdecimování jejich populací vedlo k výraznému poklesu úlovků. Ryby jsou hlavním zdrojem pro mnoho druhů kytovců. Je zřejmé, že vytrvalé a rozsáhlé plenění tohoto zdroje potravy může mít na kytovce pouze záporný vliv. Je zcela nepochybné, že světový rybolov má globální důsledky. Hromadnými výlovy byly narušeny vztahy mezi lovenými rybami a jejich predátory, ohrožena je genetická diverzita.
I v České republice můžeme vidět sea-food prodejny, kde se prodávají i živí, v ledu uložení, nebo v igelitu hermeticky uzavření mořští živočichové. Doufáme, že po přečtení výše uvedených faktů, nepodpoříte toto šílené zabíjení návštěvou takovéto prodejny. Děkujeme vám za zvířata, která se sama nemohou bránit.

Něco o petici-zatím úspěšný+POŠLI TO DÁL!

16. prosince 2006 v 11:22 | Peťulka |  ___petice - jak pomoct?
Lidi pokud máte třeba ICQ, Skype apod., a někdy se třeba budete nudit nebo pstě chcete pomoct, tak prosím toto případně rozešlete, třeba to pomůže. A ještě taková novinka. Byla sem tady v Olomouci v několika lékárnách a dala jim tam nakopírovaný listy (takový petice)...Tam se lidi můžou podepisovat a pomoct....Budu to posílat ještě s jedněma holkamna přímo na GREENPEACE, kde to připojí k jedné velké petici, která se bude rozesílat přímo do center toho, kde se toto všechno odehrává! Snad vyhrajeme!!! A tady to je:
Ahoj! Moc se Ti předem omlouvám za rušení a podobně, ale toto je důležitý. Prosím, neposílej mi z5 odkaz na hoax.cz a ani si toto nepřestávej číst. Pokud máš rád(a) zvířata a chtěl(a) by si se alespoň pokusit se o to, aby si toho, že trpí, všimlo co nej lidí, tak se koukni na tento: http://prava-zvirat.blog.cz/ odkaz a pokud usoudíš, že tahle problematika by se měla řešit a že by se o tom mělo dozvědět co nejvíce lidí, tak prosím obětuj několik minut a pošli to dál, co nevíce lidem, které by to mohlo zajímat, nejlíp i těm, kteří nejsou právě online! ... Děkuji moc předem, jedna z tvůrkyň!

Vybíjení velryb a delfínů

16. prosince 2006 v 10:00 | lidskebestie.blog.cz |  ___vybíjení zvířat - články

Přítel člověka a přesto je zabíjen!

Delfín /7,4kB Vztah mezi člověkěm a kytovci trvá již tisíce let. Delfíni se objevují již na prehistorických rytinách z jižní Afriky. Na Krétě byli dokonce delfíni uctíváni jako bohové. Také velryby jsou zmiňovámy od pradávna, byť jejich pověst není vždy tak jednoznačně kladná jako pověst delfínů. Novozélandští Maorové však dodnes uctívají delfíny, ale i velryby jako magická a posvátná zvířata. Zprávy o přátelství kytovců s člověkem nejsou pouhé báje. Jen v tomto století existuje několik doložených případů, kdy se delfíni neostýchali kontaktu s člověkem.

Lov velkých kytovců - velrybářství

Lov velryb ve člunech a pomocí harpuny připojené k lanu je prastarým způsobem získávání obživy. Rozmach moderního velrybaření v druhé polovině minulého století a průmyslové velrybaření ve 20. století však způsobily ve všech mořích světa tak rozsáhlou decimaci velrybích populací, že několik druhů velkých kytovců je dnes na pokraji naprostého vyhynutí.
Za pouhých osmdesát let 20. století ulovili velrybáři více než 2 miliony velryb! Nízká rozmnožovací schopnost velryb (samice za celý život porodí v průměru jen 7 až 10 mláďat) a snížená genetická rozmanitost populací mnoha druhů velryb by mohly znamenat, že některé druhy velryb jsou odsouzeny k vymření.

Putování za velrybami

Velryba dlouhoploutvá /6,4kB/6,4kB Zlatý věk velrybářství nastal v 18. století - zároveň ale temné časy pro velryby. Angličané, Holanďané a Dánové, obohaceni velrybářskou zkušeností Basků, začali s drastickou dovedností lovit na Špicberkách pomalé velryby grónské. Během krátké doby byla tato původně nesmírně bohatá loviště zpustošena. Velrybáři táhli do jiných koutů zdánlivě nevyčerpatelného oceánu a za obtížněji lovitelnými a dosud hojnými druhy. Tato smutná skutečnost se posléze mnohokrát v dějinách velrybářství opakovala.

Průmyslové masakry

V roce 1868 uvedl Nor Svend Foyn na trh nový, a pro účel vysoce efektivní vynález - harpunové dělo. Osud velryb byl zpečetěn. Spolu s užíváním lodí poháněnými parními stroji to znamenalo, že i ty nejrychlejší a největší druhy velryb se pro velrybáře brzy staly snadnou kořistí. Ve dvacátých letech bylo podle údajů samotných velrybářů ve vodách Antarktidy uloveno 134 307 velkých kytovců, především plejtváků obrovských. V té době se ve světových mořích objevily velrabářské flotily sestávající z mateřské zpracovatelské lodi - doslova plovoucí továrny - doprovázené harpunovými loděmi. Velrybáři nyní mohli strávit na moři několik měsíců a zároveň přitom dovedně a rychle zpracovávat ulovené ryby.

Zabíjení

Většina diskuzí o zabíjení velryb je zaměřena na jejich vysoký stupeň vědomí a tudíž schopnost trpět, a na nutnost chránit je před vyhynutím. Zkusme Vytahování velryby na loď /7,2kB/ 24kB(340x500) se zabývat otázkou, jak dobře nebo špatně odpovídají metody zabíjení ideálu, kterým je okamžité usmrcení nebo znecitlivění proti bolesti. Ověřovala se účinnost metod, kterou používali norští velrybáři v letech 1992 - 93. Velryby byly střeleny harpunou s výbušnou hlavicí. Asi polovina (349 z 811) byla zabita "okamžitě" (do 10 sekund). Přes 90% zahynulo do 10 minut, ale pár jich přežilo až 50 minut. Jsou to hodnoty lepší než z předešlého měření při průmyslovém lovu velryb v roce 1984 - 86, kdy 16% bylo stále ještě naživu 15 minut po první střele. Tyto údaje však neberou v úvahu strach a vyčerpání, kterým můžou (a nemusí) velryby trpět během lovu trvajícího až hodinu. Humanitární a ekologické argumenty ve prospěch záchrany velryb jsou velmi pádné. Moderní, nemilosrdně účinné metody pro zabíjení velryb je vystavují kratší době strachu a stresu, než je doba při většině druhů "sportovního zabíjení", kdy se používá návnady nebo vlasce.

První pokusy o ochranu

Drastické poklesy počtů velryb v první polovině 20. století a zaplavení trhu velrybím tukem zásadně ohrozily další existenci velrybářského průmyslu. V roce 1931, kdy 93% světového úlovku velryb již pocházelo z antarktických moří, byla 26 velrybářskými státy podepsána Mezinárodní úmluva o regulaci velrybaření a v roce 1938 byla vytvořena první chráněná oblast pro velryby v mořích kolem Antarktidy. Roku 1949 byla založena Mezinárodní velrybářská komise (IWC), jejiž cílem bylo vytvořit ekonomicky trvale udržitelné velrybaření. Komise však byla pouze jakýmsi "klubem" velrybářů a jen němě přihlížela decimování. Již v roce 1955 byla Antarktida opět zpřístupněna velrybářům.

Cesta k celosvětovému zákazu

Teprve v 70. Letech nastal uvnitř IWC obrat. Další zjevné poklesy velrybých populací (většina velrybých druhů byla v této době z komerčního hlediska považována za vyhynulou) a silný nátlak veřejnosti na politické činitele, vyvolaný ráznými protesty skupin na ochranu životního prostředí, především organizací Greenpeace, vedli k prvním skutečným krokům k rozumné a ůčinné ochraně velkých kytovců. V roce 1979 byla vytvořena chráněná oblast Indického oceánu a byl zakázán průmyslový lov všech druhů velryb, Vytahování velryby na loď a boj s Greenpeace /6,8kB/ 20kB(500x337) kromě ještě poměrně hojného plejtváka malého. V témže roce byla uzavřena poslední australská velrybářská stanice a v roce 1981 byl IWC zakázán lov vorvaňů.
V roce 1982 hlasovali delegáti IWC pro všeobecné moratorium na komerční lov všech druhů velryb, včetně plejtváka malého. Toto moratorium bylo znovu obnoveno v roce 1992. Od roku 1985, kdy celosvětový zákaz veškerého komerčního lovu velryb nabyl platnosti, však bylo do r.1993 uloveno 14 000 velkých kytovců.

Vivisekce

15. prosince 2006 v 19:34 | lidskebestie.blog.cz |  ___plagátky - propaganda...

Po sexu s koněm zemřel!

15. prosince 2006 v 17:00 | lidskebestie.blog.cz |  ___zoofilie - články

Po análním sexu s koněm umřel

Nejmenovaný muž z amerického Seattlu si chtěl užít s hřebcem. Jeho choutka ho však stála život.

Policie přivolaná k případu byla zděšená zjištěním, že farma, na níž si muž chtěl s koněm užívat, je speciálně zřízená právě pro zoofily toužící po sexu se zvířaty.
Hřebci se nic nestalo a zůstal bez újmy na zdraví, v pitevní zprávě nejmenovaného muže bylo uvedeno, že "příčina smrti byla náhodná, muž zahynul na následky protržení střeva," prohlásil mluvčí policie.
"Podle našich informací se lidé na tuto farmu mohli dostat prostřednictvím chatu na internetu," dodal seržant John Urquhart na adresu zmiňovaného statku, na němž si zřejmě užívali lidé se zvířaty běžně.
Ve státě Washington není sex se zvířaty nelegální. Proto policie pouze vyšetřovala, zda na farmě nejsou týrána malá hospodářská zvířata, jimž by sex s člověkem mohl vážně ublížit. Statek se nachází asi 65 kilometrů jihovýchodně od Seattlu.
"U ovcí a koz se dá hovořit o jistém ublížení a týrání, které se může stát trestným činem," dodal seržant Urquhart.
Autor: Famous (24. 10. 2006)

Sex s vlčákem?

15. prosince 2006 v 12:00 | lidskebestie.blog.cz |  ___zoofilie - články

Sex s vlčákem?

Je to kauza, o které se bude v malé vesnici Hradci nad Svitavou ještě hodně dlouho mluvit. Místního usedlíka Bohumila P. označila jeho romská družka Žofie K. za zoofila a poštvala na něj policii.

Bohumil se prý v létě pomiloval s vlastním psem a údajně mu vůbec nevadilo, že ho při tom sleduje devítiletá dcera Marta. A že Žofie jako zkušený fotograf mačká spoušť fotoaparátu. Většině starousedlíků se však nezdá, že by žili vedle takového zvrhlíka. O co tedy v celém případu jde? Opravdu byl vlčák tak sexy, že [obrazek]Bohumil neodolal jeho psím vnadám? A nebo se jedná o drsnou ženskou mstu? Vždyť taková lež dokáže na vesnici zničit i uznávanou osobnost...
Na adrese Hradec nad Svitavou č. p. 53 stojí jednopatrový šedý domek. Žádná zbohatlická hacienda, žádná bezdomovecká ruina. Prostě obyčejný domov obyčejných lidí. Pár spadaných tašek ze střechy, na malém dvorku dvoukolák a očividně nepojízdný modrý trabant. Cestu k domu stráží ostrý štíhlý vlčák. Do nepřátelského štěkotu se mísí chrastění silného řetězu, na kterém je uvázaný.
Právě pes, který si k tělu jen tak někoho nepustí, hraje v celém případu hlavní roli. Jen těžko říct, jestli dobrovolnou. A jestli se mu účinkování v tomhle drsném filmu líbilo...
[obrazek]Dejme ale slovo Žofii K., která celou bouři kolem vlčáka rozpoutala a která se dnes k ničemu nechce vyjadřovat. Jak před pár dny oznámila na policii, jednoho dne v létě přistihla svého druha, jak drží psa za srst a vášnivě se s ním miluje. Milostný akt podle Žofie viděla i Bohumilova dcera Marta (9). Žena říká, že se Bohumilovi pokoušela ve zvrhlém sexu zabránit, ale on si prý nedal říct. A tak vzala fotoaparát a tajně ho vyfotila. Po nějaké době Bohumilovi řekla, že vše nahlásí policii a fotky ukáže jako důkaz. "Muž měl vytáhnout nůž a měl jí začít vyhrožovat. Nožem měl ženu donutit k tomu, že mu film s inkriminovanými snímky vydala. Film pak údajně zničil. Přestože tak žena ztratila důkazní materiál, dodatečně se na nás stejně obrátila," říká šéf svitavské policie Miroslav Brandejs.
Starousedlíci z Hradce nad Svitavou však na zvrhlý scénář nevěří. Ať se zeptáte kohokoliv, zakroutí hlavou. "Je to férový chlap, který se dobře stará o dceru. Co jsem slyšel, tak jim to s družkou v poslední době moc neklape, a tak se mu takhle asi mstí," soudí asi padesátiletý muž, štamgast z nedaleké hospody. Kolegové u stolu mu dávají zapravdu. "Však oni to policajti vyšetří. Každopádně je to svinstvo, protože hodně lidí se na něj teď bude dívat jako na prasáka, i když je určitě nevinný."
Samotný Bohumil P. obviněný z pervezního činu je na tom podle sousedů psychicky špatně. "To víte, takové nařčení člověku na klidu nepřidá. On je ale poměrně pracovitý, a tak na to snad při práci zapomene."
Ani devítiletá Marta, dcera údajného úchyla, nevypadá jako dítě ze zvrhlého prostředí. Je to hezky oblečená, slušně vychovaná školačka s aktovkou na zádech. Prostě spořádaná dívka ze slušné rodiny.
Policie momentálně zjišťuje, zda k perverzním hrátkám s vlčákem skutečně došlo. Podle Bohumila Brandejse by mohlo být jasno zhruba do měsíce. V té době už by muži zákona měli vědět, zda bude případ jako bezpředmětný odložen, a nebo zda údajného zvrhlíka obviní z vydírání a ohrožování mravní výchovy mládeže.
Autor: jj, žig (10. 11. 2002)

Znásilnil a zamordoval 17 králíků a 1 morče...Je to normální?

15. prosince 2006 v 11:20 | lidskebestie.blog.cz |  ___zoofilie - články

Znásilnil a zamordoval 17 králíků! A morče!

"Zrůda! Zaslouží si smrt!" Takové a podobné výkřiky byly slyšet v soudní síni v australském Sydney, kde probíhá případ Brendana Francise McMahona (36) původem z Nového Zélandu.

Foto
Byl obžalován z brutálního zabití 17 domácích králíčků a jednoho morčete. Zvířat se zbavil bezprostředně poté, co si s nimi sexuálně užil a některé z nich připravil o genitálie.
Policie byla upozorněna, že v příkopě u silnice ve městě Tamarama leží skoro dvacet rozkládajících se tělíček domácích králíků a morčete. Vyšetřováním se zjistilo, že jejich majitelem byl šéf jedné finanční firmy Brendan Francis McMahon, který byl pravidelným návštěvníkem obchodu se zvířaty.
Později vyšlo najevo, že si zvířátka pořizoval jen za jediným účelem. Zvrhlý zoofil s nimi doma sexuálně obcoval, odřezával jim zaživa genitálie a pak je polomrtvé pohazoval po okolí!
Podle žalobce se McMahon už dříve dopouštěl úchylného násilí na zvířatech a byl trestán i za držení drog. Jestli si pohlavního styku se zvířaty starý mládenec McMahon užíval v drogovém opojení, není zatím jasné. Soud stále pokračuje, lidská zrůda čeká v cele předběžného zadržení na jeho verdikt.
Autor: (INT, coe) (16. 8. 2005

I oni se umí smát :)

15. prosince 2006 v 11:09 | lidskebestie.blog.cz |  ___pro pobavení - fotky

Znásilňoval telata

15. prosince 2006 v 11:00 | lidskebestie.blog.cz |  ___zoofilie - články

Minulý týden odsoudil okresní soud v americkém státě Wisconsin muže jménem Gary W. Otto (47) k devíti měsícům vězení. V červenci totiž znásilnil tři telata.

[obrazek]V červencovém případě se telátkům naštěstí nic nestalo, ale to bohužel v zoofilově kariéře nebylo pravidlem. V soudní síni totiž není Otto žádný nováček.
Odsouzený prohlásil, že obyčejně záleželo na jeho psychickém rozpoložení. Když byl celkem dobře naložený, oběti se nic nestalo. Pokud měl však velký vztek, zmocnil se nebohého zvířete tak surově, že následkem znásilnění pošlo.
"Ano, sexuálně se uspokojuji na zvířatech. Je mi opravdu líto, že to dělám," sypal si Otto popel na hlavu. Potom přiznal, že začal zneužívat zvířata už v osmi letech!
Muž se nyní bude muset podrobit léčení a farmáři, ale i ostatní lidé ve státě si alespoň na nějaký čas oddechnou. V zemědělském Wisconsinu jsou totiž kravičky něco jako rodinné stříbro.
Autor: ano (5. 12. 2001)